Počátek rodu Rožmberků

Středověká erbovní pověst vypráví o tom, jak Vítek na sklonku života rozdělil své jmění. Jádro pověsti bylo postaveno na skutečné postavě Vítka z Prčice (+1194), který měl prokazatelně čtyři syny:

• Vítka staršího → páni z Krumlova: červená růže na bílém poli
• Vítka mladšího → páni z Rožmberka: červená růže na stříbrném poli
• Jindřich → páni z Hradce: zlatá růže na modrém poli
• Vítek z Klokot → Landštejn: stříbrná růže na červeném poli

Vedle čtyř hlavních větví, existovali ještě např. páni ze Stráže, z Ústí, z Kosovy Hory. Žádný z dostupných pramenů nezná Vítkova nemanželského syna, což je logické, poněvadž synové z tzv. levého boku neměli žádná práva a nedědili nic z otcovského majetku. Po založení hradu Rosenberg si začali říkat Rožmberkové → páni z Růže.

Z Březanova líčení je zřejmé, že páni z Krumlova a páni z Rožmberka splývali v jednu větev, tento jeho omyl byl zaviněn skutečností, že v 1302 povolil Václav II., aby se Rožmberkové ujali dědictví po svých příbuzných pánech z Krumlova, kteří v uvedeném roce v osobě Voka z Krumlova vymřeli. Po 1302 Rožmberkové tedy přesídlili do Krumlova, který se stal na dalších 300 let jejich rezidencí

Zajímavost: v rožmberském archivu totiž již tenkrát v 16. století chyběla listina krále Václava II. z 1302, potvrzující rozšíření rožmberských statků o statky pánů z Krumlova a posledním, kdo měl originál v ruce, byl pisatel kopiáře rožmberských listin a díky němu známe alespoň text oné důležité listiny. Zmíněný omyl stran sloučení pánů z Krumlova a Rožmberka v jednu rodovou větev nebyl Březanovým výmyslem, ale pouhou zkreslenou interpretací dostupných pramenů a nikdy by si nedovolil pojmout podezření o jejich pravosti a tento starý omyl se promítl i do známého obrazu Dělení růží.

O PRAOTCI ROŽMBERKŮ, Vítkovi z Prčic (1169? – 1194?)

• první známý Vítkovec, který se skutečně pohyboval na dvoře knížete a pozdějšího českého krále Vladislava I.
• o 1169 sepsána listina, ve které je Vítek uveden ve funkci stolníka
• nazýval se podle svého původního sídla na Sedlčansku z Prčic
• patřil mezi příslušníky přemyslovské družiny
• za své služby v zemské správě byl bohatě odměn
• usadili se v lesnatých oblastí jižních Čech a také na Moravě
• rozložení sídel na pohraničí vzdalovalo Vítkovce od střediska českého státu a zároveň sbližovalo s dalšími zeměmi

Odkazy: 

Pánek, Jaroslav, Poslední Rožmberk. Životní příběh Petra Voka, Praha 1996.

Kubíková, Anna, Rožmberské kroniky. Krátký a summovní výtah od Václava Březana, České Budějovice 2005.