Letnice | Miroslav Hlaučo

Název: Letnice

Autor: Miroslav Hlaučo

Nakladatelství: Paseka 2024

Žánr: román

Počet stran: 382

Anotace: Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci. Na začátku 20. století žijí úplně odtrženě od světa, ale začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých technických zázraků, které nahradí ty jejich tradiční. Do městečka se vrací místní rodák Odysseus, považovaný dosud za mrtvého. Jako zkušený světoběžník pomáhá sousedům připravit se na nastávající převratné změny. Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé věci, včetně dosud fungujících zázraků, utajit. Všichni se v roce 1904 těší na skvělé nové století, v němž bude všechno krásné a šťastné i bez kouzel. Vše tak, jak to má být.

Na Letnice jsem dostala doporučení, a proto jsem byla zvědavá, čím si tento román získal tolik čtenářů. Námět mě zaujal hned, se samotným vyprávěním jsem však dlouho bojovala a několikrát jsem měla chuť knihu odložit. Právě střet starého kouzelného světa s novým stoletím považuji za nejsilnější část knihy. Námět je originální, obsahuje magický realismus, humor, lásku i otázku, co lidé cestou k modernímu životu získali a co ztratili. 

Mně však nesedl styl vyprávění. Text mi často neplynul, v ději jsem se pohybovala pomalu a ke čtení se vracela s menší chutí. Přestože příběh nabízel opravdu zajímavé myšlenky a několik působivých scén, knihu jsem stěží dočetla. Oceňuji však autorovu fantazii a schopnost vytvořit takovýto osobitý svět. Letnice pro mě zůstávají neobvyklým románem, se kterým jsem se bohužel čtenářsky minula.

Mé hodnocení: ⭐⭐⭐