Nebe v kleci | Christine Leunensová
Název: Nebe v kleci
Autor: Christine Leunensová
Vydání: Jota 2020
Žánr: historický román
Počet stran: 320
Anotace: Hluboký a zneklidňující příběh o lásce, která dokáže ničit. Johannes, nadšený člen Hitlerjugend, žije ve velkém domě ve Vídni. Jednoho dne zjistí, že jeho rodiče ukrývají za falešnou zdí židovskou dívku jménem Elsa. Johannes je upřímně otřesen. Postupně se ale jeho počáteční hrůza mění v zájem, následně v lásku a nakonec v posedlost. Jeho rodiče ale jednoho dne zmizí a Johannes si uvědomí, že je jediný, kdo o Elsině přítomnosti v domě ví, a je tudíž zodpovědný za její přežití. Mezi mladými lidmi vzniká zvláštní vztah, jsou si navzájem manipulátory i manipulovanými. Johannes se obává konce války, protože s ním by přišel o Elsu i jejich vztah. O vztah, jenž se zmítá mezi vášní a posedlostí, závislostí a lhostejností, láskou a nenávistí. Kniha se stala literární inspirací pro film Králíček Jojo se Scarlett Johansson v hlavní roli, který se natáčel i v České republice. Film získal šest nominací na Oscara 2020 včetně kategorie Nejlepší film.
Tuhle knížku jsem objevila v knihkupectví doslova za pár korun - byl to poslední výtisk a řekla jsem si: proč ne? Anotace zněla zajímavě a cena byla až směšně lákavá. A navíc jsem viděla film Králíček Jojo, takže jsem měla o motivaci postaráno. Do knihy jsem se okamžitě začetla a první polovina ubíhala v docela svižném tempu. Jenže postupně mi hlavní hrdina začal být nepříjemný, místy až nesympatický, a já nechápala, kam autorka směřuje. Závěr knihy mě naprosto šokoval - a to slovo nepřeháním. Nečekala jsem, že příběh vyústí tam, kam vyústil. Zarazilo mě také, že pro film bylo použito jen několik motivů z knihy - možná je to dobře, protože knižní konec je syrový, těžký a rozhodně ne "filmově líbivý". Tento příběh není humorný, není odlehčený a rozhodně nepůsobí jako předloha k satirické komedii. Ve skutečnosti jde o silně psychologický válečný román, který ve mně vyvolal mnohem hlubší emoce, než jsem čekala. Do poloviny jsem měla pocit, že čtu další průměrný román z období 2. světové války - ale autorka mě vyvedla z omylu. Druhá polovina je temnější, syrovější a mnohem silnější. Přestože mi hlavní postava s postupem času začala být čím dál méně sympatická, kniha si mě udržela až do konce. Byla napínavá, čtivá a jednoduše nešlo přestat číst. A tady je pro mě osobní závěr: kniha byla nakonec lepší než film. Ano, film je zábavný, ale dělat parodii na válku? To mi přijde trochu jaksi... nepatřičné a nedůstojné.
Mé hodnocení: ⭐⭐⭐⭐