Osvětimská knihovnice | Antonio G. Iturbe

Název: Osvětimská knihovnice

Autor: Antonio G. Iturbe

Vydání: Akropolis 2013

Žánr: historický román

Počet stran: 450

Anotace: Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.

Na tuto knížku jsem četla sama spoustu recenzí, které mě přesvědčily, abych si ji rovnou koupila a nepůjčovala z knihovny. Nelituju ani jediné stránky. I když jsem věděla, do čeho jdu, úplně mě rozložila. Další z knih o hrůzách každodennosti koncentračního tábora – a přesto jiná. Brutálně silná, protože vychází ze skutečného svědectví. Shodou okolností píšu tuhle recenzi jen pár dní po smrti Dity Krausové, a tímto jí chci vzdát hold, respekt a hlubokou úctu. S každou podobnou knihou si vybírám čím dál vážnější, niternější a vzácnější příběhy, které se člověku doslova vryjí pod kůži. Čím jsem starší, tím víc nedokážu pochopit, jak vůbec mohly být děti – ty bezbranné duše – považovány za hrozbu, kterou bylo třeba posílat do plynových komor. Je to naprosto nepředstavitelné. Vím, že jednou tenhle typ knih nebudu zvládat číst, ale teď jsem vděčná, že jsem ji zvládla až do konce. Příběh byl tak plynulý, že mi utekl mezi prsty – silný, bolestný, a přesto nádherně lidský. 

Mé hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐