Satyrikon | Gaius Titus Petronius

Název: Satyrikon

Autor: Gaius Titus Petronius

Nakladatelství: Oden 1970

Žánr: romány, mytologie

Počet stran: 152

Anotace: Satirikon či Satyrikon, v latinském originále Satyricon, je dobrodružný román římského spisovatele Petronia. Hlavními hrdiny jsou mladíci Encolpius (ten děj vypráví ze svého pohledu) a Ascyltus, kteří soupeří o mladičkého Gitóna. Místy je doprovází básník Eumolpus. Spolu putují jižní Itálií a zažívají různá dobrodružství, často erotického rázu. V textu se střídá próza s veršem. Román byl původně mnohem rozsáhlejší. Do našich dnů se dochovaly jen zlomky, z nich nejdelší je Hostina u Trimalchiona. Zlomky Satyrikonu se vyznačují velkým množstvím rukopisných variant. Na mnoha místech je text nevratně poškozen, jinde nabízí celou řadu protichůdných interpretací. Důvodem je mimo jiné i to, že při líčení zábavy propuštěnců na hostině u zbohatlíka Trimalchiona autor využívá jazyka nižších vrstev společnosti, který se jinak v literární latině objevuje jen zřídka. Popisem Hostiny u Trimalchiona se inspirovala novověká šlechta při pořádání svých dvorských zábav. Nejslavnější banket podle Trimalchiona uspořádal na základě Leibnizova scénáře v roce 1702 hannoverský kurfiřt. Dochovanými zlomky Satyrikonu se inspiroval italský neorealistický režisér Federico Fellini k natočení stejnojmeného filmu. Hostinou u Trimalchiona a jí inspirovanou zábavou na hannoverském dvoře roku 1702 se inspiruje inscenace Satyrikon s.r.ó/ Satyrikon Inc. unLtd., která vznikla na scéně pražského divadla Alfred ve dvoře v roce 2006.

Satyrikon je pro mě jedna z těch knih, u nichž si člověk zpětně uvědomí, že je možná četl ve chvíli, kdy jim ještě nemohl úplně rozumět, a přesto ve mně něco zanechaly. Našla jsem ji asi před deseti lety mezi starými knihami po prastrýci, v době, kdy mě fascinovala antika. A právě tehdy jsem po ní šáhla. Už tenkrát mě překvapilo, jak zvláštní, odvážné a vlastně i nadčasové to dílo je. Jen jsem zároveň cítila, že jí asi ještě úplně nestačím. 

Petroniův Satyrikon nebyl pro mě jednoduché čtení. Je to text vzniklý v úplně jiné době, s jiným způsobem vyprávění, jiným humorem a jinou mentalitou. A právě proto může být čtenářsky náročnější i na pochopení. Místy jsem se musela více soustředit, místy jsem cítila odstup a ne všechno na mě fungovalo hned. Ale i přes to všechno tam byly chvíle, kdy mě kniha opravdu bavila a kdy jsem jasně viděla, proč je dodnes tak významná.

Na Satyrikonu mě dodnes fascinuje hlavně jeho nadčasovost. Přestože jde o starověký text, jsou v něm momenty, které působí překvapivě živě a lidsky i dnes. Je v něm satira, ironie, výsměch společnosti, ale i něco dost syrového a neuhlazeného. Člověk si při čtení uvědomí, že některé věci se v lidské povaze vlastně tolik nemění. A právě to je na téhle knize možná nejsilnější. 

Dnes, po vystudování vysoké školy a s větším obecným přehledem, bych se na tohle dílo určitě dívala jinak než tehdy. Myslím, že teprve teď bych v ní dokázala zachytit víc vrstev, souvilostí a jemnějších významů. Už tenkrát jsem ale cítila, že nejde o obyčejné čtení, na které se rychle zapomene. Satyrikon nebyl lehký, ale byl zajímavý a podnětný. A přesně kvůli tomu je to jedna z těch knih, ke kterým má smysl se po letech vracet.

Mé hodnocení: ⭐⭐⭐⭐