Sudety: Ztracený ráj | antologie

Název: Sudety: ztracený ráj

Autor: antologie

Vydání: Host 2025

Žánr: historický román

Počet stran: 328

Anotace: Povídky o předválečném životě v pohraničí od předních českých spisovatelek a spisovatelů. Sudety jsou dodnes považovány za problematický region, jejž silně poznamenal odsun německého obyvatelstva. Co se odehrávalo předtím, než běh věcí v pohraničí nenávratně vykolejil? Klukovská dobrodružství čtenářů Mladého hlasatele, groteskní i osudové první lásky, nezlomné sepětí s rodnou krajinou, ale i spalující nenávist živená šílenstvím. Jednotlivé příběhy na pozadí velkých dějin zachycují spletité osudy obyvatel Sudet a vytvářejí plastický obraz tehdejšího života v mnohonárodnostním pohraničí. Mezi autory deseti tematicky i stylově široce rozkročených povídek nechybějí zvučná jména jako Kateřina Tučková, Jaroslav Rudiš, Michaela Klevisová nebo Leoš Kyša. Výpravnou knihu obohacují působivé ilustrace Jaromíra 99, inspirované dobovými fotografiemi, a předmluva Michala Stehlíka a Martina Gromana, autorů podcastu Přepište dějiny.

Sudety: Ztracený ráj je kniha, od které jsem původně čekala jen příjemné vypůjčení z knihovny. Jenže přesně tohle je ten případ, kdy si člověk říká, že si ji jen přečte, vrátí a půjde dál - a pak po pár stranách zjistí, že ji prostě chce mít doma. A to se stalo mně. Tahle antalogie povídek mě zaujala hlavně svou atmosférou. Každý příběh je jiný, každý autor píše trochu jinak, ale dohromady to funguje překvapivě dobře. Je z toho cítit krajina, minulost, zvláštní směs krásy, i něčeho neklidného, co se nad Sudety vznáší skoro pořád. A právě to je na téhle knize podle mě nejsilnější - nejde jen o povídky jako takové, ale o pocit místa, které má svou paměť a svoje ticho. 

Hodně mi vyhovovala i forma. Krátké kapitoly a kratší texty byly úplně ideální třeba ke kafi nebo na chvíli k odpočinku během dne. Jenže v tom byl háček - ony se ty povídky četly tak lehce, že z krátkého odpočinku byly najednou klidně hodiny. A to je za mě známka toho, že kniha funguje tak, jak má. Nenutí, netlačí, ale vtáhne. Líbilo se mi i to, že kniha nepůsobí těžkopádně, přestože stojí na historickém podkladu a tématu, které samo o sobě lehké není. Naopak se čte velmi příjemně, přirozeně a s chutí. Samozřejmě jako u každé antologie platí, že některé povídky člověku sednou víc a jiné o něco méně, ale jako celek mi to přišlo velmi povedené. Na mě kniha celkově působí moc mile a čtivě - a u mě ještě navíc dopadla tak, že jsem ji skoro ani nechtěla vrátit do knihovny. A to je asi ta nejlepší recenze sama o sobě.

Mé hodnocení: ⭐⭐⭐⭐⭐